Pan Petr s rodinou bydlí v dřevostavbě na Kutnohorsku už druhým rokem. Jak sám říká, na dům s manželkou nespěchali. Všechno si pořádně promysleli a při výběru dodavatele svého budoucího domova dali na doporučení přátel. I přes různé lapálie, které jim na začátku stavby připravila banka, mají takový dům, jaký si vysnili. Tak se k nim pojďme podívat.
Původně chtěli Petr s Lenkou typový dům. Díky nejrůznějším úpravám se ale nakonec jednalo o individuální projekt.
Původně jsou oba z bytu a na dům zpočátku ani nepomysleli. Nakonec si však pořídili pozemek o 1000 m2 na Kutnohorsku a teď se s radostí starají o zahradu. Když padlo rozhodnutí, že si Petr a Lenka nechají postavit dům, hned věděli, že to bude dřevostavba. „Dřevostavby máme v rodině. Můj děda stavěl okály ještě za minulého režimu, a jeho domy dodnes stojí", říká Petr. Zkušenosti kamarádů a spolužáků, kteří v oboru pracují a věří technologii dřevostaveb, je přesvědčily.
Když oslovili RD Rýmařov, měli poměrně jasné požadavky, jak má jejich dům vypadat. „Rozhodně nelituji, že jsme se rozhodli pro RD Rýmařov. Původně jsme měli vybraný typový dům, ale přáli jsme si hodně úprav, takže z něj byl nakonec individuální. Cenu projektu, 36 000 Kč, nám následně firma odečetla. Namysleli jsme si hodně specifických věcí, ve všem nám maximálně vyhověli. Od projektantky, přes specifikace a montážní partu, až po lidi, se kterými jsem řešil drobné reklamace – všichni měli perfektní přístup a komunikace s nimi byla bezproblémová. Kdybych se dneska rozhodoval, znovu volím dřevostavbu i stejnou realizační firmu."
„Bydlet v domečku, když už má člověk děti, je super. Můžete je vypustit na zahradě, nemusíte se o ně bát", říká s odstupem času Petr. Jejich bungalov do tvaru L má užitnou plochu 129 m2, jeho součástí je i dvojgaráž. Centrum rodinného života představuje kuchyň propojená s obývákem.
Bungalov je rozdělený na dvě části - denní a noční. Alespoň takový byl záměr. Oddělovacím prvkem měla být chodba. Stal se ale pravý opak a chodba funguje spíše jako zvukovod. Původně chtěli majitelé oddělit obývací prostor od chodby skleněnými dveřmi, ale v průběhu práce na projektu na ně zapomněli. „Dveře už dodělat nelze. Lépe řečeno neexistuje žádné rozumné a cenově přijatelné řešení. Jediné, co pomáhá, je mít otevřené všechny dveře do všech místností – zvuk se tak rozbije. Jinak jsou stěny odhlučněné perfektně. Mám srovnání s domem u rodičů, který je z cihel, a nevidím v tom žádný rozdíl."
Financování domu jim hned na začátku zkomplikovala banka. Petr s Lenkou žádali o hypotéku, když už měli pozemek i projekt. Bydlí sice na vesnici, ale s veškerou občanskou vybaveností. Přesto jim banka nacenila dům na 56 % reálné ceny. Hodnotila ho hůře kvůli tomu, že se jednalo o dřevostavbu s nadstandardním vybavením (např. dvojgaráž). Ze svých požadavků ale slevit nechtěli. Obrátili se proto na kamaráda, který se ve finančnictví pohybuje, a s jeho pomocí získali hypotéku po tři čtvrtě roce od jiné banky.
Na dřevostavbu měli dobré ohlasy od přátel, doporučení na firmu RD Rýmařov pak Petr dostal přímo od svého bratrance, kterému jsme také stavěli dům. Jak sám pan Petr říká, s přístupem firmy je maximálně spokojený.
Kromě drobných úprav na domě, by dnes otočil dům zrcadlově. „Chtěli jsme hodně prosluněný interiér, proto je obývací pokoj orientovaný na jihozápad, kde jsou tři velká okna a krásně světlo. Jenomže světlo znamená i slunce a slunce znamená teplo. Naštěstí máme alespoň dostatečné stínění díky přesahu střechy."
„Nechali jsme si stavět dům kompletně na klíč včetně kuchyně. Za 3 dny stála hrubá stavba včetně střechy, pak už se dělaly vnitřky. Stěhovali jsme se za tři a půl týdne. K nezaplacení byl také fakt, že dělníci po sobě všechno vzorně uklidili, a to včetně umytí oken.
Za garáží, v technické místnosti, se nachází technologické jádro domu. O topení se stará elektrokotel napojený na podlahové topení. Majitelé zvažovali tepelné čerpadlo, ale vzhledem k úspornosti dřevostavby se investice do něj nevyplatí. To dokazují i roční výdaje za elektřinu, které činí 28 000 Kč (je v nich započítaný i provoz klimatizace a pískové filtrace bazénu). O ohřev vody se stará taktéž elektrokotel, ale zhruba 5 měsíců v roce tuto úlohu plně zastanou solární kolektory.
„Hodně jsme přemýšleli nad šetrným hospodařením s vodou", popisuje Petr další technologie v domě. Rozhodli se proto využívat dešťovou vodu na zalévání trávníku v létě (spotřebují 1,5 kubíku denně) a v zimě na praní a splachování. Původně 7kubíkovou nádrž by dnes vyměnil za větší. „Jakmile přijde velký liják, spousta vody odteče ven a je to škoda, protože ji nemůžeme využít." O čistotu dešťové vody se starají filtry. Majitelé využili možnost získat státní dotaci z programu Dešťovka. Celá technologie vyšla na 122 400 Kč (od státu pak získali 55 000 Kč). „Máme změřeno, že když pereme dešťovkou, spotřeba vody nám klesne o 60 %. Návratnost jsem spočítal na nějakých 7 let." Také na solární kolektory získali majitelé dotaci.
„Dům je dokonale utěsněný, a proto musíme často větrat. Když jsme v obýváku ve dvou lidech se zavřenými okny, vydýcháme si čerstvý vzduch asi za 2 hodiny. Víme to přesně, protože máme čidlo na CO2, které začne svítit červeně. Rekuperace nám při plánování domu přišla nedůležitá, ale dnes bych si ji určitě nainstaloval. Minimálně doporučuji lidem nechat si udělat přípravu na klimatizaci i rekuperaci.
